Jdi na obsah Jdi na menu
 


OHEŇ

 

Vždy, když budeme manipulovat s ohněm, měli bychom mít na paměti pravdivé pořekadlo: „Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán“, Proto při manipulaci s tímto živlem dbáme velké opatrnosti. V následujících větách se Vám pokusím poradit jak správně s ohněm zacházet a jak nejlépe jej využívat ke svým potřebám.

 

 

 

Ohňové desatero:

1.     Rozmysli si, na co oheň potřebuješ a podle toho zvol typ ohniště a dřevo na topení

2.     Je-li to možné, využij vždy starého, již vybudovaného ohniště. Musíš-li založit nové, založ jej na nehořlavém povrchu vždy v dostatečné vzdálenosti od všeho hořlavého.

3.     Ohniště oblož kameny aby se oheň nemohl rozšířit (pozor na kameny z potoka – ty žárem praskají a odlomky tě mohou poranit)

4.     Musíš-li vyrýpat drny, ulož je stranou do stínu vždy trávou dolů a občas je pokrop – použijí se při zahlazování ohniště.

5.     Nauč se zapalovat první zápalkou bez papíru, za každého počasí. Ve vlhku pomůže březová kůra nebo smrkové větývky.

6.     Přikládej spíše menší dávky a častěji z návětrné strany – mezi polínka se musí dostat vzduch.

7.     Oheň má být čistý – netop zeleným jehličím nebo větvemi s listím. Zbytečně to moc čoudí.

8.     Nejvíce hřejí špičky plamenů, podle toho zavěs nádobu v níž vaříš.

9.     Dohasínající uhlíky lze povzbudit trochou soli a rozfoukáním.

10. Před odchodem vzorně ukliď. Z vychladlého ohniště vyber popel, zakryj drny a zalij – tráva poroste dál. Kameny dej tam, odkud jsi je vzal/a očouzenou stranou dolů.

 

 

Oheň vždy můžeš k něčemu využít (k sušení prádla, ohřátí, vaření nebo ke slavnosti atd.).  Není ale lhostejné, jaký oheň požiješ. Druhy ohnišť rozdělujeme podle jejich účelu – na užitkové a slavnostní (táborové).

Základem pro to, aby se oheň nešířil je jej dobře zajistit. Ideální je vykopat ohniště v zemi. Lopatkou vyndáme drny s trávou, v jámě utvoříme ohraničení kameny a můžeme se pustit do stavby ohně, který právě potřebujeme. Výhodou ohniště ve vykopané jamce je to, že se dá velice snadno uklidit a nikdo nepozná, že zde ohniště bylo. Na oheň bychom měli používat dřevo ze soušek stromů a keřů. Není-li to nezbytné, nikdy nekácíme živé stromy. Další důležitou zásadou je pořádek kolem ohně. Dřevo by mělo být podle síly poskládáno, neměly by chybět prostředky pro uhašení ohně a po ukončení táboření musí být perfektně uklizeno, aby nikdo nepoznal, že jsme zde byli.

 

 

 

 

Zapálení ohně:

 

V SUCHU

Za suchého počasí dovede zapálit oheň téměř každý z nás. Ve své podstatě je to velice jednoduché. V lese nasbíráme suché chrastí. Nalámeme větve a větvičky jehličnatých stromu a navršíme podle síly do hraniček. V navršeném ohništi připravíme tzv. „pyramidu“ ze suchých větviček a bez problému tento oheň zapálíme i bez papíru.

 

VE VLHKU

Ve vlhku je to o něco složitější, ale ne zas tak složité, abyste oheň nezapálili. Těžko by se nám snadno zapaloval oheň z vlhkých klacíčků. Na místo nich nám poslouží polínka. Najdeme v lese silnější kus dřeva, nařežeme jej na polena a naštípeme na čtvrtiny. Uprostřed bývá dřevo suché – neleželo-li poleno ve vodě. I po dešti, pokud netrval moc dlouho můžeme pod větvemi najít drobné suché větývky. Pro zapálení si pomůžeme kouskem březové kůry (ta hoří velice dobře a zcela nahradí papír.

Na vlhké zemi a zejména na sněhu je nutné pod ohništěm udělat rošt ze silnějších polen a teprve až na tomto roštu postavit ohniště. Je důležité aby jádro ohně nebylo na sněhu nebo ve vlhku.

 

VE VĚTRU

V silném větru můžeme zabránit zhasínání zápalek tím, že utvoříme z březové kůry kornoutek, vložíme do něj zápalku a škrtneme krabičkou o zápalku. V ten moment poposuneme zápalku do kornoutku a tam už by se nám sfouknout neměla. Chytí-li nám kůra, celý kornoutek zastrčíme pod připravené dříví.

 

Podpalovací ježek

Je další šikovnou pomůckou k zapálení ohně. Je to kolík ze suchého vhodného dřeva (smrk, bříza), na němž dělám nožem zářezy. Tím vzniknou tzv. bodliny ježka, které krásně chytají. Kolík zarazíme do středu ohniště a kolem navršíme jádro na podpal. Silnější dříví pak vršíme kolem do pyramidy.

 

Pochodeň

Slouží k zapálení slavnostního ohně v táborovém kruhu. Pochodně je tvořena z přírodních materiálů. Na silnější větev připevníme hlavici ze suchého jehličnatého chrastí proloženého kousky pryskyřice a proužky březové kůry. Hlavici pevně přivážeme pruhy smrkové kůry řádně namočenými do vody aby vše dobře drželo i po zapálení. Pochodně přinesou vybraní „ohnivci“ již zapálené od malého ohníčku který se nachází mimo táborový kruh.

 

Ohnivý balíček

Určitě se hodí na čundru. Do nepromokavé nádobky nebo sáčku si dáme svitek březové kůry, několik zápalek (mohou být navoskované proti vlhku) a kus škrtátka

 

 

 

 

Dřevo na oheň vybíráme podle toho, k čemu oheň potřebujeme

 

K vaření

-         na polévku, čaj – drobnější suché chrastí jehličnanů (plamen)

-         k pečení masa na rožni – silné větve, polínka buku, jilmu a dubu (vydatný žár)

 

Ke svícení

-         u táborových ohňů – pyramida a pagoda se staví nejlépe ze suchých jehličnanů a břízy

 

K sušení

-         sálavé teplo – jasanová, buková a borová polena

 

K výrobě kouře

-         při signalizaci – zelené větve (jehličnaté i listnaté)

-         tyto větve můžeme i namočit

 

 

 

 

Výhřevnost

(řazeno od nejvýhřevnějšího po ty, co dávají tepla nejméně)

 

Jehličnaté stromy

-         borovice

-         smrk

-         modřín

 

Listnaté stromy

-         buk

-         javor

-         olše

-         lípa

-         vrba

 

Obecně ale platí, že čím je dřeva na ohni více, tím větší je i žár a tedy i teplo.

 

 

Ohnivec – vagamet

-         oheň se zapaluje vždy z východu

-         v táborovém kruhu sídlí duch lesní moudrosti

 

Oheň se zapaluje ve jménu:  Síly

                                               Krásy

                                               Pravdy

                                               Lásky

 

Jednotlivé druhy ohnišť

Pagoda

I když pagodu zná z příruček většinou každý nováček, dá její příprava přece jen někdy zabrat. Polena borového nebo smrkového dřeva je dobré opatřit záseky, aby se nesesouvala. Výplň je ze suchého klestí.

 

Obrazek

Hranice

Na slavnostní oheň jsou dobrá podélně půlená polena o stejné délce. Výplň je opět klestí a třísky. Kolem slavnostního ohně děláme dva kruhy z kamenů- vnitřní z větších a vnější z menších. Do vnějšího posvátného kruhu smí vstoupit jen "ohnivec" pověřen péčí o oheň a náčelník či sheriffObrazek

Pyramida

Při stavbě tohoto typu ohně je vhodné použít střední opěrný kůl. Kolem něj narovnáme do kruhu. Suchý vývrat nebo pařezový kořen umístěný do prostřed pyramidy vykouzlí při obřadním zapalovaní hezkou atmosféru.

 

Obrazek

 

Hlídkový oheň

 

Muže hořet celou noc, pokud ho hlídka přikrmuje, postrkováním polen. Předpokladem je suché dřevo, které rychle nehoří

Obrazek

Kanadský krb

Je neocenitelný vždy, když potřebujeme chránit oheň před poryvy větru a zabránit větším ztrátám tepla. Jeho stěna je z polínek o průměru nejvýš 10 cm. Usměrňuje teplo a dá se na něm sušit i mokrý oděv.

 

Obrazek

 

Oheň lenochů

Si leckdo plete s kanadským krbem. Jde o podobné ohniště, jen polena jsou naskládána na šikmé kůly a po nich se sesouvají do ohně. Dá se na něm snadno vysušit provlhlé či zmoklé dřevo.

Obrazek

 

 

 

 

 

Ohniště z kamenů

Na kratší výpravě se pro vaření buduje ohniště ze dvou kamenů. Kotlík i třeba pánev na něm pěkně sedí. Jen kameny je nutné srovnat do stejné výšky, třeba i zahrabáním časti některého z nich do země

Obrazek

 

 

 

 

 

 

Závěs kotlíku

Jednoduchým způsobem vaření v přírodě je závěs kotlíku ve vidlicích. Kvůli vidlicím není nutné sekat zelené větve stromů. Snadno je nahradíme kulatinami nebo silnějšími kůly s výřezem, které křížem zarazíte do země a svážete provazem.

 

 

Obrazek

Polní sporák

Můžeme postavit z kamenů a jílu. Dá se na něm vařit, peci i smažit na pánvi zároveň. Dobré je mít s sebou malý rošt. Nepoužívat ke stavbě kameny z potoka - žárem praskají.

 

 

Obrazek

Stylové ohniště

Z nařezaných kulatin sroubíme asi metr vysoký stolec, který na horní ploše pokryjeme vrstvou jílu, na němž rozděláme oheň.

 

Obrazek

Tři jehlice

Američtí skauti s sebou nosí v plátně tři půlmetrové jehlice ze silného drátu (asi 6 mm). Nemusí potom shánět po prérii stejně vysoké kameny.

 

 

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dobrý!

(Lucka, 11. 10. 2010 8:48)

teda to je perfektně rozepsané. Ani jsem netušila, že se á o ohni tolik napsat :). Opravdu inspirující..

Táborák

(Matétka, 23. 7. 2010 15:28)

Táboráky určitě dělat budeme. Problém je v tom, že jsem doposud nesehnala táborníka - kytaristu :o( Každopádně věřím, že by se určitě někdo našek, kdo by za námi přijel a zahrál :o) Nepřestávám hledat dobrovolníka :o)

Večerní táborák

(Barbora, 16. 7. 2010 16:48)

To je sice všechno hezké, ale nikde není psáno, jestli se taky bude dělat večerní táborák s hraním na kytaru a zpěvem. Bude někdo s hudebními nástroji?
To jsem měla vždycky na táboře nejraději, jinak nejedu (-: